PALÁC OPUŠTĚNÁ | BRNO – TRNITÁ

2020

• Zadání: Diplomová práce
• Autor: David Menšík
• Vedoucí práce: Ing. arch. Vítězslav Nový
• Vizualizace: David Menšík
• Zadavatel: Vysoké učení technické v Brně | Fakulta architektury

Závěrečná fáze diplomové práce | Palác Opuštěná | Brno – Jižní centrum

Palác | Palais | Reprezentační obydlí panovníků a šlechty, později i nápadné a architektonicky významné budovy ve městě. Pochází z Palatinus, názvu jednoho z pahorků, na nichž stál starověký Řím. Na Palatinu sídlili bohatí patriciové a od 1. stol. př. n. l. někteří římští císařové. Palác se pak stal obecným označením pro velkolepé panovnické sídlo či obytnou část hradního komplexu.

Prvním zadáním této dvousemestrální práce nebylo vypracování ucelené urbanistické studie, která by sloužila jako podklad pro další semestr, ale důkladná příprava na téma závěrečné diplomové práce a to jak z analytického, ale také technického a projekčního hlediska. Tato změna standardního postupu našeho ateliéru, se odehrála díky spolupráci s “KAM“ (kanceláří architekta města Brna), která nám poskytla dokončující se regulační a územně-plánovací podklady pro nově vznikající oblast jižního centra města Brna. Ta bude mít možnost rozrůstat se, díky dlouho diskutovanému přesunu hlavního nádraží, k řece.
V první fázi ateliérových prací byla zásadní orientace v nově stanovených regulativech a situaci samotné. Úkolem bylo vybrat 2 bloky, které budou následně po vzoru myšlenky KAM, modifikovány do podoby, která umožní rozdělení bloků na 12 parcel. Na těchto pozemcích budou vyrůstat návrhy v podobě diplomových prací studentů ateliéru Nový a Palasčák.
V oblasti jižního centra jsme pro náš ateliér společně vybrali bloky B1a B2. Jedná se o bloky, které svírají tři důležité urbanistické osy. V první řadě je na jihu blok B2 ohraničen pozemkem pro nové nádraží, ze západní strany jsou oba bloky ohraničeny nábřežím řeky Svratky a v neposlední řadě na straně severní, je blok B1 lemován ulicí Opuštěnou. Výběr bloků nebyl zapříčiněn pouze zajímavou polohou, ale také díky faktu, že se oba bloky nachází ve složité situaci záplavového území, která musí být vyřešena úpravou koryta řeky a také samotných zakládacích poměrů. Díky této komplikaci se až do bodu veřejné soutěže na celkové řešení této oblasti, na rozdíl od jiných bloků v novém plánu, nebudou naše návrhy setkávat s reálnými projekty na pozemky v jižním centru. Tento fakt byl zcela zásadní při zachování snahy o originální řešení pro danou oblast.
Úpravou územního plánu, který vznikl v naší oblasti na základě workshopů předních architektů spíše jako premisa reálného řešení, jsme se snažili sjednotit oba bloky. Bylo potřeba finalizovat jejich geometrie, vylepšit poměry oslunění a upravit některá ohraničení a úhly ulic, která deformovala budoucí plány pro vzhled jednotlivých bulvárů. Výsledkem jsou dva bloky, rozdělené na 12 pozemků. Parcelizace počítala s širší škálou velikostí objektů a odvíjela se na základě významu budov, šířky ulice a samotné polohy domu. Budovy s vyznačeným významným nárožím do širokých bulvárů získaly pozemky největší. Středně velké pozemky byli určeny pro budovy na křížení ulic menších a pozemky nejmenší byli určeny pro budovy ucelující jednotlivé bloky.
Díky tomuto řazení se do užších ulic nedostávají budovy neadekvátního měřítka a samotné ulice gradují k větším nárožním budovám. Tento princip napomáhá orientaci ve městě. Součástí každé parcely je pozemek vnitrobloku, který v našem řešení může být zastavěn do výšky 1.NP. Toto řešení bylo nutné z důvodu dodržení podmínek vybudování velkého množství parkovacích míst. Tento princip, ale umožňuje vyzdvižení zelených ploch vnitrobloku až do úrovně druhého nadzemního podlaží, což napomáhá přirozenému oslunění takových ploch a není v konfliktu s prostory obchodního parteru v prvním nadzemním podlaží.
Takto rozdělené pozemky se staly předmětem losování a mým zadáním se stala velká, převážně severní, nárožní budova vyznačující střet řeky Svratky a ulice Opuštěná.
Hmotově se návrh navrací k původnímu návrhu KAM, ve kterém špice bloku vyznačuje významný nárožní bod počátku nábřeží a nového jižního centra. Celý objekt je rozdělen na tři celky, které obsluhují tři komunikační jádra. Součástí největšího z nich, je již zmiňovaná šestnáctipodlažní věž, kterou protíná právě jedno z komunikačních jader.
Nároží není vyznačeno pouze svou výškou, ale také samotným vybočením z jednotné hmoty na straně nábřeží řeky Svratky. Vytváří tak loubí, vyznačující počátek shared-space zóny u řeky. Na druhé straně věže se dominantní hmota budovy napojuje na věž kolmým ohybem, který vytváří piazzettu před vstupem do objektu. Ten se nachází v centru pomyslné nálevky s před-prostorem, který je pro polyfunkční objekt zcela zásadní. Věž také z tohoto pohledu vystupuje z uliční fronty a v ohybu ulice vytváří významný orientační bod upozorňující na začátek nové čtvrti. Čelo věže, která by jinak byla výrazově příliš monumentální pro bydlení, je v obytných podlažích odhmotněno pomocí velkých teras, které jednoznačně vypovídají o převážně obytném charakteru objektu.
Modulace klasické hmoty budovy vychází z několika zásadních předpokladů. Prvním z nich je rozmělnění masivní hmoty objektu pod jednotným návrhem, druhým je přizpůsobení hmot a otvorů nepřející, téměř severní orientaci, třetím je dodržení tradičního řazení městského polyfunkčního domu a čtvrtým je maximální využití investičního potenciálu v míře nenarušující kvalitu dispozic domu.
V prvním nadzemním podlaží určeném převážně jako obchodní parter, dodržuje budova uliční čáru s výjimkou závětří vstupů, vjezdu do podzemního parkování a loubí lemujícím věž. Ve vnitrobloku je pak zcela zaplněno a využitou jako převýšení podzemního podlaží se zakladači pro parkování.
Ve druhém nadzemním podlaží, které je určeno výhradně pro kancelářské prostory je dodržení stavebních čar ještě striktnější a maximálně využívá plochu určenou pro objekt stanovenou regulačním plánem.
Ve třetím podlaží ale hmoty, až na okrajové moduly z důvodu návaznosti, ustupují a vytváří zelené terasy pro první obytná podlaží, která jsou zúžena tak, aby dispozice bytů mohly maximálně využít příčného provětrávání. Toto ředění hmoty je ještě výraznější díky komunikačním jádrům, která ustupují menším bytům jižní fasády vnitrobloku a jsou umístěny za lodžiemi již tak ustoupené uliční fasády. Zmíněnou jižní fasádu objektu lemují hluboké balkony, které kromě sympatického plnohodnotného rozšíření bytu poskytují nutné stínění jižních fasád. Hranice balkonů ve vnitrobloku také dorovnává maximálně využité hmoty sousedních objektů. Na místě stísněné situace západního křídla u řeky, jehož fasáda vnitrobloku je zcela severní, vzniká výhodná pavlač napojená na klasické jádro. Hmota budovy je zde také z důvodu oslunění ještě užší až na samotné zakončení domu. To svou hloubkou opět navazuje na maximální možný rozměr sousedního objektu na nábřeží.
V posledních dvou podlažích, dle regulačního plánu, hmota celé budovy ztrácí svůj objem a vytváří tak další hlubokou podélnou terasu. V takto zúžené hmotě se komunikační jádra dostávají do čela fasády a obsluhují už jen ty největší byty na samotné koruně domu. Tato členitost objektu napomáhá nejen rozmělnění velké hmoty budovy, ale vytváří také zajímavé plochy pro obyvatele bytů. Umožňuje přístup světla z dalších světových stran a vytváří prostor pro blokační zeleň, která se stává průvodním motivem celé budovy. To je obzvláště patrné na terase třetího nadzemního podlaží, které ji využije vzhledem k rušnému bulváru nejvíce.
I samotná věž je navržena tak, aby bylo její uliční průčelí zcela odhmotněno. V čele věže se tak nachází čtyři metry hluboké lodžie pro ty nejlepší byty. Ve spolupráci s reagující hmotou nižších bytových domů a ideálním poměrem stran se jeví tato dominanta nové čtvrti jako relativně subtilní a téměř samostatná jednotka v celkové sestavě hmot.
Dispozice objektů vychází ze všech již zmíněných principů a jednoduchého, prostorově štědrého modulárního systému. Pokud se podíváme na jeden ze dvou prakticky identický objektů celku, tak nalezneme zcela jednoduché řazení. V prvním podlaží nalezneme, ve dvou ze šesti modulů na severní straně, komunikační jádro se vstupem s patřičným závětřím. Z tohoto závětří je také umožněn přístup přímo do prostoru pro popelnice. Na prostorný vestibul navazuje kromě popelnic také hlavní komunikační jádro se schodištěm. Většinu obyvatel domu ovšem obslouží velký výtah, jehož nástup je umožněn také ze samotného vestibulu. Z komunikačního jádra se pak dá vstoupit do prostor sklepních kojí, technické i úklidové místnosti a kočárkárny. Symetricky pak celé jádro ohraničují dva nájemní prostory do ulice, které mají na straně převýšeného prostoru vnitrobloku sklady a zázemí pro zaměstnance.
Ve druhém nadzemním podlaží se na stále plně využité hloubce dvaceti metrů nachází kancelářské podlaží, které je v tomto případě navrženo převážně jako otevřená kancelář s vybudovaným
zázemím. Zázemí podlaží se nachází v pásu centra dispozice domu a umožňuje tak maximálně využít potenciál podlažních ploch a možné hloubky objektu. Z toho podlaží je také sympatický přístup do odpočinkového vnitrobloku. Rozhodnutí věnovat vnitroblok kancelářskému podlaží nevzniklo pouze z kompozičních a regulačních pohnutek, ale také z důvodu minimálně rušivého provozu vnitrobloku, který tak bude využívám převážně v denních hodinách.
Ve třetím až sedmém nadzemním podlaží se nachází typická a opakující se dispozice čtyř bytových jednotek. Byty jsou navrženy ve větší metráži než je pro dnešní developerský trh zvykem, ale snaží se přiblížit funkčním a ověřeným dispozicím tradiční bytové výstavby města Brna. Na severní straně jsou dva ze šesti modulů zabrány komunikačním jádrem, přičemž před nimi vznikl prostor pro velké lodžie. Ty náleží k pokojům dvou zrcadlených jednotek se třemi obytnými místnostmi. Jejich moduly se na jižní straně spojují a vytváří větší prostor pro obývací pokoje s kuchyní, zatímco dle klasický zásad umisťují veškerou vybavenost do středu dispozic. Prostřední dva zvětšené moduly jsou určeny pro dvě prostorné garsonky, které nabízí kvalitní bydlení i jednotlivcům či párům.
V osmém a devátém podlaží se nachází byty nejlepších dispozic. Prostřední moduly na jižní straně jsou připojeny k dvěma velkým bytům a vznikají tak prostorné byty o čtyřech obytných místnostech. V osmém podlaží je k nim ještě navíc, na místě ustoupené uliční fasády, připojena kromě jižního balkonu i prostorná terasa.
Dispozice největšího celku vychází ze snahy maximálně využít stísněné prostory nároží pro komunikaci a umožnit obsluhu celého domu pouze jedním komunikačním jádrem. To se povedlo a díky tomu bylo také možné vytvořit adekvátní společné prostory domu. V prvním nadzemním podlaží se, totožně jako ve dvou sousedních objektech, nachází kromě nájemních prostor také zapuštěný vstup do domu. Ten je tentokrát ještě více zdůrazněn díky ohybu a pozici ve svírajícím úhlu při parteru věže. Vedle vstupu do domu se nachází kavárna, jejíž před-prostory jsou chráněny jak monumentálním loubím vedoucím k řece, tak nižším loubím podél. To umožňuje stínění těchto prostor od jihozápadního slunce a zdůrazňuje sdílený charakter prostor u řeky.
Vstupní hala objektu odhaluje schodiště protínající věž, stejně jako dva velké výtahy, obsluhující vysoký objekt. V hale se nachází kromě komunikace také přístup do technického zázemí budovy, stejně tak jako k prostoru pro popelnice a k prostoru se sklepními kójemi. Kolárny se v tomto objektu nachází při jádru v podzemních podlažích.
Ve druhém nadzemním podlaží se po výstupu návštěvník ocitne v oddělené hale s recepcí. Objekt totiž ve druhém nadzemním podlaží hostí tři kancelářské celky. Menší, ale samostatně fungující prostor ve věži a dva velké kancelářské prostory se společným zázemím ve středu dispozic. Stejně jako u sousedních domů je ze společných prostor přístup do odpočinkové zahrady vnitrobloku možný i u tohoto podlaží. Podlaží je v těchto prostorech taktéž využito v maximální možné hloubce.
Ve třetím až sedmém podlaží se nachází typická dispozice domu. Nárožní objekt je v tomto případě možno myšlenkově rozdělit na tři křídla. V ulici opuštěná se nachází část objektu, která prakticky zrcadlí dispozice sousedních dvou celků. Do prostoru, který přivádí k bytům na místě jádra, vede z komunikace chodba, která je stejně jako další jádra prosvětlena zrcadlem. Na straně druhé, otáčející se za jihozápadní stranou nábřeží , přivádí k bytům pavlač. Na této straně se v typickém podlaží nachází dva identické dvoupokojové byty, které mají dispozice pouze na jednu stranu. To ovšem neplatí u posledního čtyřpokojového bytu, který principielně dorovnává, potenciálně maximálně využitou hloubku sousedního objektu. Ten také do klidného vnitrobloku otáčí dvě hluboké lodžie svých ložnic. Obývací pokoje se tak otáčí za výhledem na řeku a celodenním sluncem. Ve věži se v typickém podlaží nachází dva třípokojové byty. První menší je stejně jako dvoupokojové dispozice zcela směřován k řece a druhý využívající hlubokou lodžii v čele věže s dispozicí prosvětlenou ze tří stran. Tento byt má na straně řeky umístěn prostorný obývací pokoj a do hluboké lodžie jsou kromě něj otočeny i dvě ložnice. Malá plocha u komunikačního jádra, stíněná zalomením věže je ve všech podlažích využita jako malý kancelářský prostor. V posledním podlaží pak jako domovní místnost s terasou.
V osmém a devátém podlaží je aplikován podobný princip jako u předchozích podlaží a dispozice se kromě věže spojují v dispozice větší. Na straně řeky se dva dvoupokojové byty
mění na jeden třípokojový a čtyřpokojový byt se mění na rozlehlý čtyřpokojový penthouse. Tem je v jednom odskočeném podlaží také rozšířen o terasu s výhledem na řeku, stejně tak jako je tomu u severního křídla.
Dispozice věže v desátém až šestnáctém podlaží je pak vždy stejná. Jedná se o úžasný rozlehlý pětipokojový byt přes celé podlaží, který je osvětlen z každé světové strany. Do čela budovy se otevírá reprezentativní obývací pokoj s terasou a na straně řeky se nachází dlouhé ubytovací křídlo. Hygiena a zázemí bytu je pak ověnčeno kolem jádra ve středu dispozice. Na severní straně se nachází vstup a šatny, což napomáhá stupni soukromí, kterého je u takové dispozice nutno dosáhnout.
I přesto, že je objekt hmotově, dispozičně i charakterově členitý, bylo stále nutné pomocí architektonický prostředků narušit jednolitou fasádu objektu. Ta vychází z modulárního řazení, ale v určitých iteracích mění svůj výraz a proměňuje se plynule na ploše celého domu. V prvním podlaží se nachází prosklené výlohy obchodního parteru. Nachází se zde pro Brno typické zaoblené skleněné fasády a centrální vstupy do obchodních prostor. Takový parter je doplněn o plochy z černého skla, imitujícího tradiční opaxitový obklad brněnský parterů. Zámečnické výrobky jsou pak provedeny v mosazném odstínu. Tektonický výraz je u parteru z příčně řezaného románského travertinu téměř potlačen a jednoduchý modul je narušen pouze zvětšenými moduly závětří, vjezdu či loubím věže. Tento motiv se projevuje i ve druhém podlaží, kde je užito pro kancelářský provoz typických hliníkových chicagských oken. Tento jednotný pás má svou sníženou tektonikou tvořit městský parter navozují pocit myšlenkové bariéry dělící chodce a dopravu od podlaží s byty. Dominantou prvních dvou podlaží jsou pak čtyři sloupy podepírající loubí věže na kterých se projevuje kanelura inverzní.
Na typickém podlaží se do ulice nejčastěji objevuje otvor menší. Ten je mezi-sloupkem rozdělen na dva samostatné díly. Mezi otvory se pak nachází tektonický nosný prvek ztvárněný štukovou kanelurou. Štuk na objektu v podobě kanelur ztvárňuje vertikální nosné prvky připomínající sloupy. Rozhodnutí použít štukovou výzdobu ve větší míře než jiné materiály vychází z tradiční výzdoby bytových domů, které dodnes vytváří charakter nejsympatičtějších čtvrtí města. Horizontální průběžný nosný prvek překladu je ztvárněn pomocí drátkovaného pohledového betonu věnce podlaží. Tento prvek se v osmém a devátém podlaží redukuje pouze na římsu a tvoří přechodový stupeň zcela vertikální fasády. Otvory se v posledních dvou podlažích menších objektů také zvětšují, jelikož ztrácí ostění a dvě jednotlivá okna nahrazují posuvná okna hliníková, která jsou taktéž provedena v mosazném odstínu. Velká posuvná okna se také nachází na balkonech jižní fasády vnitrobloku a tektonika se na této fasádě projevuje zejména v podobě subtilních betonových podpůrných sloupů balkonů. Komunikační je jádro s odkazem na brněnskou modernu fasádně kryto pískovanou luxferou, která disperzně osvětluje jádro, ale zároveň zachovává soukromí lodžií.
Ukázkový princip optického ředění racionální fasádní hmoty lze vidět na nárožní věži. Na typických podlažích je modul násoben a zdůrazňuje tak vertikalitu hmoty. Jednoduché okno s ostěním, krytým mosazným plechem nese v nižších podlažích sjednocující vertikální prvek betonového překladu. Ten se v osmém a devátém podlažím redukuje na římsu, která v nejvyšších podlažích nakonec mizí. Modul se rozšiřuje na dvoukřídlé francouzské okno a omítkové kanelury již nepřerušeně stoupají směrem k nebi, kde nakonec převyšují samotnou rovinu střechy. Tento znásobený modul se nenachází pouze na samotné věži, ale také na posledních modulech jihozápadní fasády, kde opticky ukončují dům vůči navazující blokové zástavbě.
Jak již bylo řečeno tak odstínová paleta domu vychází spíše z charakteru samotných materiálů. Světlý románský příčně řezaný travertin je ve vyšších podlažích symbolicky ztvárněn světlým pohledovým betonem a doplňují jej detaily z kvalitní světlé omítky. Veškeré zámečnické výrobky včetně zábradlí z pásoviny jsou opatřeny nástřikem mosazné barvy. Tuto jemnou paletu doplňují pouze tmavě zelené detaily, jako například textilní screeny a markýzy domu. Zelená se projevuje také například jako probarvená omítka kazet lodžií nárožní věže. Povrchy okolí budovy jsou zamýšleny jako kombinace kamenné dlažby, která zdůrazní žádoucí charakter dané komunikace. Budovu by navíc jak ve veřejných, tak v soukromých prostorech měla provázet umělecká díla, jako například reliéfy v závětřích domu či monument sochy před průčelím věže.
Konstrukčně se jedná o relativně komplikovaný objekt. V podzemních podlažích bude s
největší pravděpodobností nutno reagovat na sousedící řeku a musí být pod celým blokem vytvořena základová vana. Ta bude do pevného podloží připevněna ukotvena pomocí pilotů. Na ní vyrůstá již samotná stavba. Ve třech podzemních podlažích se jedná o železobetonový skelet s vazníkovým roštem, který se zde nachází z důvodu nutnosti vytvoření velkého prostoru. Ten nabízí velké množství parkovacích míst. Modul sloupořadí parkování navazuje na samotný objekt vyrůstající nad podzemními podlažími. Kolem komunikačních jader vedou rampy přivádějící do jednotlivých podlaží podzemního parkoviště a v prvním podzemním podlaží je parkování v prostorech vnitrobloku převýšeno až do úrovně druhého nadzemního podlaží. Vazníkový rošt zde vynáší skladbu vnitrobloku a vytváří prostor pro zakladače, které potřebují vyšší světlou výšku.
Kombinace deskového a sloupového železobetonového systému se propisuje i do prvních dvou nadzemních podlaží, kde na maximální hloubce vynáší méně hluboká podlaží vyšších pater vazníky podepřené sloupy. Ty se projevují v prostorech nájemních prostor a kanceláří. Obytná podlaží jsou již vystavěna ze systému keramických bloků a železobetonových stropních desek, které nepřekonávají rozpony větší než osm metrů. Výjimkou je samotná dilatovaná věž se ztuženým železobetonovým jádrem a pevnějším obvodovým zdivem.
Tři objekty jsou od sebe v nadzemních podlažích dilatovány a samostatnou jednotkou je i věž, která je podepřena pilotami. Věž totiž nemá tradiční podzemní podlaží s výjimkou komunikačního jádra. Objekt je také zajištěn proti stoleté vodě, která je v záplavovém území velkým rizikem. Parter má po celém obvodu zvýšený sokl proti vniknutí vody a na místě dveří se nachází výsuvné desky blokující vodu do určité výšky. Samotné nábřeží je ztvárněno dle doporučení kanceláře architekta města jako protizáplavové a betonové koryto je vyvedeno až nad úroveň komunikace. Retenční nádrž na užitkovou vodu je zamýšlena v prostorech vnitrobloku.